Veltlínské zelené

S velkou pravděpodobností pochází z Rakouska, jak nasvědčuje kdysi užívaný název „Mouhartsrebe“ podle vrchoviny Manhartsberg. Rakouský název Grüner Veltliner se užívá až od 18. století. Před tím se hlavně užívalo pojmenování Grüner Muskateller nebo Weißgipfler. I na Moravě bylo dříve užíváno názvu Bělošpičák nebo Muškatel. Jedním z rodičů je pravděpodobně Tramín. Odrůda se pěstuje také v Maďarsku – Zöldveltelini – a na Balkáně – Veltlinac zleni. Růst je střední až bujný, dřevo vyzrává dobře, olistění je středně husté, list střední, pětilaločný, hluboce dělený. Hrozen velký, křídlatý, hustý. Bobule střední, kulaté, zelenožluté. Slupka středně silná, dužnina šťavnatá, chuť kořenitá, někdy až jemně muškátová. Odolnost proti mrazu dobrá, proti houbovým chorobám střední až nižší. Zrání hroznů je pozdní, a proto vyžaduje výborné polohy. Vhodné jsou hlubší hlinité nebo sprašové půdy. Víno má zelenožlutou barvu a jako mladé voní svěžestí, pepřnatostí a někdy i lehkou vůní doutníku. Z vinic na hlinitých půdách se objevuje vůně lipového květu, na půdách prvohorních hořkomandlová, na spraších kořenitá. Při zrání na láhvích se nejprve objevují zesílené kořenitě pepřnaté tóny, které posléze zanikají a nejvíce kraluje mandlová chuť zjemněná u predikátních vín vyšších stupňů sametovou plností. Veltlínské zelené se používá do směsí pro známková vína a také jako surovina pro výrobu šumivých vín. Základní charakteristika jakostního vína Zelenožlutá barva. Víno s větší škálou aromatických látek podle složení půdy vinice. Na hlubokých hlinitých půdách dominuje vůně lipového květu, na štěrkovitých půdách prvohorních jsou vůně i chuť hořkomandlové, na půdách sprašových se objevuje kořenitost přecházející do pepřnatosti. Při zrání vína v láhvích se objevují mandlové tóny. Vína jsou středně plná a podbízivá. Víno má zajímavé aromatické látky a jemné třísloviny.